Bohužel mi na koleji nejde dost často interenet tak nějaké přízpěvky budou se spožděním.
Konečně to venku vypadá na jaro, i když je ještě
zima a tak jsem vyrazila obhlédnout co to vlastně kolem té mé koleje je. Když
jsem jela na kolej poprvé, myslím že někdpůlce ledna, z názvu zastávky
jsme se dozvěděla, že vlastně hned vedle mám les a to Kunratický. O lese tedy
vím dlouho, ale myslela jsme si, že bude mnohem menší a vypadá bídně, alespoň
to naznačovala cesta lesem vedoucí vlastně hned u silnice z Chodova na
‘‘Jižák‘‘. Dokud byla ještě zima, moc se mi do prozkoumávání okolí nechtělo,
byla jsem unavená z práce i školy a i toho času bylo málo, především kvůli
práci.
Teď ale čas mám, počasí je perfektní a tak se
oblíkám a jdu ven. První pohled na větší plochu zeleně se mi překvapivě naskytl
hned za kolejemi, je tu taková nazvala bych to studentská loučka, kde se nejen
studenti rádi sluní.
Přešla
jsem travnatou loučku a zamířila mezi domky, cestou k lesu mě doprovázelo
takové zvláštní pukání, snažila jsme se mu přijít na kloub, ten zvuk byl celkem
příjemný a věděla jsem, že ho znám, ale nemohla jsme si ho s ničím spojit.
Když jsem vkročila do lesa, pukání ustalo.hned na kraji lesa jsem našla 2
studny, u nás se říkalo pumpy, a to ne jen tomu zařízení na tahaní vody
z hloubky. Hrozně se mi líbil
vzhled těch dvou pump. Chvilku jsem u nich pobyla, zavzpomínala, jak jsme jako
malý kolem jedné podobné skotačili, a vydala jsme se srázem v lese trochu
dolů.
Byli tu menší skály, to jsme tu moc nečekala a
bohužel mezi nimi i nepořádek, nakonec jsem došla k něčemu, co jsme si
chvilku myslela, že je skládka, ale pravděpodobně to spíš byla úschovna
nějakého toho člověka bez domova. Raději jsem vršek skály rychle opustila a
spustila se listím pěkně dolů na cestu.
Protože ráda fotím, zaujalo mě, jak pařez roní
smůlu a nedalo mi nevyfotit si to, musím říct, lidé dost divně koukali, ale na
to jsme už zvyklá, když se hrabu někde v listí nebo louži koukají ještě
hůř. Naproti svahu ze kterého jsem sestoupila, byl padací mostek, ten mě tak
nějak bouchnul do očí a pak koukám, pirátská osada. V rybníčku hned vedle
se cachtají kachny a to sluníčko, prostě krása, člověk si vůbec nepřipadá jako
v Praze. Posedím na poraženém kmeni, zalituji, proč jsem si nevzala něco
k pití a jdu dál.
Tam se
dozvídám jméno rybníka, jmenuje se Dolnomlýnský a hned vedle je Urešova
studánka. No a nad ní zase pumpa, tuhle tedy někdo poněkud zvandalizoval, ale
je jinak pěkná jako její sestry, které jsme potkala před ní.
Ještě se
chvilku procházím lesem, šplhám do kopce, který není sice moc prudký, ale přeci
jen jsme po líné zimě poněkud bez kondice a tak funím jak alergik
v březovém háji. Vylezu z lesíka, vydýchám se a když už mi zase
smysli začnou fungovat normálně, slyším, zase to pukání. Tentokrát mi to nedá a
koukám se, odkud ten zvuk jde, chvilku mi to trvalo, ale nakonec byl viník
objeven. Byly to šišky. Krásné počasí a šimrání sluníčka je otevíralo a ony
z toho radostně pukali. Už vím, proč mi to bylo příjemné, inu zvuky
přírody. A teď už hurá na kolej moje stále hladové břicho se hlásí o večeři,
takže honem vařit.
Protože
jsem blázen do chození, koukám na internetu, kolik jsem toho asi ušla. Bylo to
něco kolem 5km, ale i ty jsou pro začátek dobrý. Rozhodla jsme se, že letos dám
100 jarních km, popravdě na to mě přivedl můj přítel, ale myslím, že o tom ani
neví. 5km je málo, ale když budu chodit, alespoň občas tady v Kunraticích
snad se mi to povede.
Na závěr musím říct, jak mě Kunratický les
překvapil, je docela čistý ani tolik lidí kolik jsme čekala nikde nebylo a i
nějaký ten obratlovčí živočich se tu najde, tedy mrtvého kapra jsme nemusela
potkat, ale což to také k životu patří no ne?
P. S. nezapomeň si doma GPS navigaci
Žádné komentáře:
Okomentovat